Konec

27. července 2015 v 18:00 | paní archivová
---
 


Komentáře

1 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 28. července 2015 v 9:35 | Reagovat

Tys to tady celé smazala? O_O Né, to nám nemůžeš udělat.
Byly tu bezva příběhy, to jsi to přece mohla nechat dalším lidem ke čtení.

2 paní archivová paní archivová | 28. července 2015 v 17:40 | Reagovat

Chápu, že tohle si teď asi mnoho lidí myslí. "Aspoň nám to mohla nechat ke čtení." Jenže tu byla spousta práce vyvěšená veřejně a - odpusťte, vážím si všeho, co jsem od čtenářů kdy dostala, ale - už k ničemu. V obrození už nedoufám, vracet se k fanfikcím nechci (alespoň cíleně) a stránka na bázi archivu se moc neosvědčila. Blog byl aktivní a/nebo vždy všem k dispozici od roku 2008, i když jsem třeba zrovna nepsala. Navyklo se tu vesměs dělat jen to - čist. Bez kritiky, kapky motivace. Radši jsem svoje věci stáhla, aby se mi znovu nějak zvlastnily a abych za ně úkradkem něco nečekala. Omlouvám se za to, ale zároveň bych byla ráda, kdyby to ostatní pochopili.

Naposledy vám chci poděkovat a rozloučit se. Bylo to tu bezva.

3 zelenejdinosaurslejzrovouatomovkou zelenejdinosaurslejzrovouatomovkou | 28. července 2015 v 20:50 | Reagovat

Škoda

4 WASPS WASPS | E-mail | 29. července 2015 v 0:41 | Reagovat

Každý jsme strůjcem svého štěstí. (Nemyslím to nijak špatně, spíš, že každý máme právo činit rozhodnutí). Nezbývá mi nic jiného, než Ti poděkovat za to, co jsi (byť nevědomky) pro mě udělala a popřát Ti hodně štěstí dál do života. Tvá tvorba mě změnila a v srdci mi zůstane na vždy.

5 Vrána Vrána | 29. července 2015 v 10:36 | Reagovat

Ach ne. Budeš mně hrozně chybět. Možná moje plky nebyly motivací pro tebe, ale zato tvoje psaní motivací pro mě. Zbožňovala jsem všechny tvoje povídky, nejvíc ovšem Černobílý svět a ty pokráčka. To jsem četla několikrát, bylo to dokonalý. Anebo Suburbia byla fantastická. Byla jsi neuvěřitelná už od začátku, ale to, jak ses vypracovala, je úžasný. Tvoje příběhy dostaly neskutečnou hloubku a styl psaní je takovej, že mě ani nenapadlo o ničem pochybovat - a že si u tištěných knih často říkám "Co to ty postavy melou, co to bylo za trapnou akční scénu, tohle teda autor nezvládl." U tebe nikdy, jsi mistr.
Na druhou stranu, naprosto to chápu. Já zakládala blog několikrát a po nedlouhý době ho vždycky smazala, právě proto, že se nikdo neobtěžoval s komentářema, natož přínosnýma. Teď zastávám názor, že je fakt nejlepší psát do šuplíku, dokud si vážně nebudu jistá, že to vypadá tak, jak to vypadat má... a potom to dát přečíst lidem, kterých si vážím a který to doopravdy kriticky zhodnotí.

Děkuju za ty roky, kdy jsi tu pro nás byla, živoucí múza a inspirace. :) Jsi úžasná osobnost a hrozně moc tě miluju. :D Nepřestanu doufat, že někdy vydáš knihu, o čemkoliv, o komkoliv, po který se okamžitě vrhnu a budu číst nonstop dnem i nocí, dokud ji nepřečtu. Měj se co nejlíp.

6 Čičík Čičík | 29. července 2015 v 21:25 | Reagovat

Já to chápu, opravdu. Jsou to Tvá díla a můžeš si s nimi dělat cokoli uznáš za vhodné. Zároveň je mi však jasné, že až uplyne nějaký ten rok a mně se zasteskne po Tvém stylu psaní či po konkrétních povídkách, budu dštít síru. To prosím pochop zase Ty u mne :)

7 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 29. července 2015 v 23:30 | Reagovat

[2]:Chápu tě. Dobrá tedy :D co s tebou... výraz znovu zvlastnila se mi líbí :D Vždycky jsi měla v textu zajímavé sousloví a nová slova. Takže díky za tvoje povídky (U mě vítězí Suturbia a povídka KisaIta)
Jinak přeju, ať se ti v budoucnu daří ;)

8 paní archivová paní archivová | 30. července 2015 v 8:35 | Reagovat

[3]: I já to tak napůl beru. Můžu otevřeně říct, že než jsem tenhle krok udělala, zvažovala jsem ho zhruba půl roku, radila jsem se s přítelkyní, a poslední měsíce jsem váhala jen kvůli čtenářům. Nakonec zvítězilo sobečkovství.

[4]: Abych byla upřímná, trochu víc "štěstí" cítím, když píšu pro sebe. Nenastane pak ten pocit nenaplnění a ztráty po zveřejnění. Kdykoliv jsem něco zveřejnila, jako by mi to přestalo patřit, viselo to v prázdnu.
P.S.: Také ti za všechno děkuju.

[5]: Když se tu začaly objevovat tvoje komentáře, říkala jsem si: jo. Pro tohle tu jsem. Tenhle člověk se mi nebojí povědět všecko od plic, ale (a tohle je důležité jak pro začínajícího, tak pro dlouholetého autora) nevozí se po mně. Cokoliv jsi tu zanechala, byl dáreček. Pomohlas mi růst. Myslím, že nejen v psaní. A když ses pak vrátila, vrátilo se paralelně něco ze mě. Děkuju ti.
Jestli někdy něco napíšu a nedejbože vydám, budeš první, kdo se to dozví.

[6]: Chápu. :) Objevil se tu dokonce člověk, který nějakým způsobem postahoval všechny moje povídky. Ne ze stránky, ale z nitra blogu (kam člověk vkládá články), jelikož se dozvěděl i o několika předpřipravených povídkách. Další takové věci jsem stažením a smazáním chtěla zabránit. Byla tu dílka, která s trochou vůle a spoustou práce můžu zrekonstruovat, vzít si z nich myšlenku, větu, udělat si z nich námět na něco jiného. A aby to bylo "moje", nemůže to být tady, kde si blog žere práva. Ještě bych mohla dopadnout tak, že mě obviní z plagiátorství vlastních povídek. Omlouvám se.

[7]: Děkuji ti. Jo, Suburbia, to byl porod - a potomek a pýcha. :D

9 Narutofylka Narutofylka | E-mail | 30. července 2015 v 17:51 | Reagovat

Škoda zrovna jsem na tvůj blog narazila a stihla jsem si přečíst jenom Situace což byla suprová povídka no nic je to tvé rozhodnutí stejně si tu povídku budu navždy pamatovat :´)

10 paní archivová paní archivová | 31. července 2015 v 13:17 | Reagovat

[9]: Vidíš, a místo uvítání se s tebou teď musím rovnou rozloučit.

11 brusinka brusinka | E-mail | Web | 31. července 2015 v 14:05 | Reagovat

Je mi tohleto líto, ale tohle rozhodnutí je tvoje a patří ti. Doufám, že se ti bude dobře dařit.

12 Jass Jass | E-mail | 2. srpna 2015 v 22:56 | Reagovat

Upřímně? Rozplakalas mě. Sama sobě vyčítám, že jsem si je nepřečetla víckrát, že jsem si je nezapamatovala, protože pokud něco miluju, jsou to krásná slova a těch jsi tu ty měla spoustu, každá četba, klidně i tisícá jedné povídky byla jako procházka letním deštíkem. Představa toho, že mi nezústala ani jediná mě- no, to je ten nedostatek slov, pro tohle neexistuje to pravé slovo... Na druhou stranu cítím obrovskou vděčnost, že jsi tu kdy byla, že jsem aspoň nějaký čas mohla strávit tady, teď si připadám tak naprosto sentimentálně, že mám chuť to smazat, ale rozloučit se je potřeba, i kdy bych si nejradši zacpala uši - v tomhle případě ale spíš zavřela oči - a dělala, že jsem to nikdy nečetla. Ani nevím, která povídka byla má oblíbená, vážně jsem je milovala všechny - ty co ne si nepamatuju, takže všechny. Naučila jsem se díky tobě mít ráda tolik postav Shina a Kibu, Hanabi, Kankura - ty co tu nejsou jsem milovala už předtím... Pokud je ale smazání všeho pro tebe to nejlepší, můžu tě v tom jen podpořit, je to jen tvoje rozhodnutí a já ho naprosto respektuju - což samozřejmě neznamená, že si nepřeju, aby to bylo jinak... Děkuju za všechno, co jsi mi nevědomky dala... Jestli vydáš knihu, chci to taky vědět! Nemusím být první, ale opovaž se mi to zatajit :D
Na Shledanou

13 Mirek Mirek | 3. srpna 2015 v 8:28 | Reagovat

Jsem zdrcen - často jsem se na tvůj blog vracel a znova si vychutnával elegantně psaný děj, vtipné dialogy a neotřelé charakteristiky postav.
snad se někdy vrátíš.....

14 paní archivová paní archivová | 5. srpna 2015 v 14:56 | Reagovat

[11]: Děkuju ti - a za všechnu předchozí podporu.

[12]: Na shledanou. Neboj se, kdyby ze mě někdy něco vytisknutelného vypadlo, ozvu se (za dekádu, za dvě :D). Jsem ráda, že se ti povídky líbily, žes u nich třeba ráda trávila čas. Proto jsem psala. Díky.

[13]: Nemůžu teď na návrat ani myslet; stát se může cokoliv, ale systém blogového psaní mě už vážně umořil.

15 Čičík Čičík | E-mail | 8. srpna 2015 v 18:34 | Reagovat

Pak už chápu, proč jsi vše smazala. Nikdo nemá právo krást Tvou tvorbu tímto způsobem. V pravidlech a právech blogu se nevyznám, ale pokud je to tak, jak říkáš, pak je to kompletní smazání nezbytné. Publikuješ i někde jinde? Třeba nějaké novinové články, recenze, co já vím...ráda si cokoli přečtu. A doufám, že o Tobě ještě uslyším :) Měj se ;)

16 Jasane Jasane | E-mail | 11. srpna 2015 v 20:14 | Reagovat

Šlo by zaslat povídku na e.mail?
Měla jsem Kde máš péro? Fakt moc ráda, vím, že je to hloupé, četla jsem to několikrát, fakt bych byla ráda, nejspíš slibu toho, že si ji nechám jen pro sebe neuvěříš, ale pomáhala mi.

17 paní archivová paní archivová | 11. srpna 2015 v 22:27 | Reagovat

[15]: Nepublikuju, ani mě to neláká - zatím, anebo nikdy nebude. Tohle "drobečkování" už vážně nechci dělat. Ale kdyby něco, dám vědět. :)

[16]: Děkuju ti - Kde máš péro? je strašně stará a nemožná věc, ale bavilo mě ji psát. Rozesílat smazané povídky nebudu, promiň. Celkově by to popřelo, proč jsem je v prvé řadě odtud stáhla.

18 Nikita Nikita | 26. srpna 2015 v 20:04 | Reagovat

Dlho mi trvalo, kým som túto novinku vstrebala. Z veľmi sebeckých dôvodov som bola fakt nešťastná. Ale po čase... zmierila som sa s tým a chápem, prečo si to urobila, mala si na to plné právo a jediné, čo môžem povedať, je ĎAKUJEM za to, že som mohla tvoju tvorbu vôbec vidieť.
Budem si tento blog dlho pamätať.

19 Andromeda Andromeda | 27. září 2015 v 0:13 | Reagovat

Plačem.

20 S c a r s S c a r s | Web | 27. září 2015 v 11:22 | Reagovat

Nevím jestli si na mě ještě pamatuješ, ale dřív jsem sem chodívala poměrně často (i když si nejsem jistá, zda pod stejnou přezdívkou) a moc si užívala tvoji tvorbu :3 Také jsem nějaký čas psala povídky na kpop, ale to je už dávno pryč a chápu tvoji potřebu se od toho oprostit :)) A ani mě tolik nepřekvapuje, že jsi se rozhodla povídky smazat.

Každopádně jsem se stavila, abych se aspoň rozloučila a popřála hodně ti hodně štěstí a úspěchů v osobním životě \o/ Měj se fajn! :))

21 strigga strigga | 17. října 2015 v 16:00 | Reagovat

To jsem sem tak dlouho nezavítala..? Teda. Nejspíš už si to ani nepřečteš, a jak koukám, nejspíš se to tu ani nezobrazí. :D Ale stejně ti musím poděkovat. Neznám tohle místo od začátku, ani od skoro-začátku, znám ho asi tak tři roky, ale i ty tři roky stačily. Jestli mě někdo nakopl zpátky k psaní, donutil, abych se zamýšlela nad bílými místy, která jsem dřív neviděla, bylas to ty a tvoje povídky. Píšeš krásně, hluboce, chytře a s citem. Hodně štěstí, i kdybys neměla vydat už nikdy nic. A kdybys měla, taky to chci vědět. ;)

22 Handsome Jane Handsome Jane | 17. listopadu 2015 v 17:55 | Reagovat

Je obrovská škoda že končíš tvůj blog mi bude moc chybět ale chápu tvoje rozhodnutí. Jestli někdy ještě něco napíšeš moc ráda bych si to přečetla tvůj styl psaní se rychle stal mým oblíbeným. :)

23 Mirek Mirek | 25. března 2016 v 12:34 | Reagovat

Jak je poznat z počítadla, občas sem někdo zabloudí ( mezi nimi i já ) s nadějí, že se nad svými čtenáři- teď už bohužel, bývalými, ustrneš a vrátíš se sem. Buď s novým příběhem, nebo s některým  se svých skvělých seriálů. Koukneš se někdy sem?

24 paní archivová paní archivová | 19. dubna 2016 v 20:48 | Reagovat

[18]: Děkuju ti za pochopení a všechen čas strávený tady.

[19]: *suší ti slzičky*

[20]: Pamatuju si - i když už nevím, pod jakou úplně původní přezdívkou jsi tu byla. :) Kpop, a vidíš, ty se z něj dostala, já do něj spadla. Naštěstí na něj nepíšu povídky, to by mě umořilo! Děkuju ti za vzkaz a rozloučení.

[21]: Děkuju ti za všechno. Tvoje komentáře, ať už kritika nebo chvála, mi vždy pomohly se zlepšit. A když ne rovnou zlepšit, tak aspoň zamyslet se. Je to takový blogařský kód, učit se navzájem sebereflexi, není? :)

[22]: Doteď si nemůžu pomoct a dokončuju staré fanfikce, ale to už je vážně jen pro ten pocit a pro svědomí. Pokud - a to je obří pokud - někdy zplodím něco svého, určitě se tu objeví avízo. :)

[23]: Po pravdě sem už mockrát nezavítám, jedině když mě napadne zkontrolovat, jestli se sem pod ten Poslední někdo nepodepsal. Vrátit se, ono by to bylo hezké, ale hrozně nevděčné.

Ráda bych vám ještě jednou poděkovala za podporu (minulou i stávající) a za ty hezké věci, co sem píšete. A za co ještě - tak nějak za všecko za ty roky.

25 arya arya | 20. května 2016 v 20:43 | Reagovat

bože néé já pravda jsem chodila jen číst neumím psát  ale dávalo to radost štěstí  hlavně dobrou náladu tak at to dává aspoň vám :))

26 Vrána Vrána | 19. července 2016 v 13:16 | Reagovat

Moje drahá paní archivová, kdybych řekla, že na tvoje povídky myslím co den, tak bych přeháněla a vtírala se, ale tak dvakrát týdně je to určitě. Hrozně máloco fiktivního mě teď, když jsem dospělá, osloví natolik, že bych v tom světě vážně chtěla žít a bejt jako ty postavy. Tvý povídky mezi těch pár "vyvolených" děl patří. (Jaká čest, co... :D ) Jsem strašně ráda, že jsem těch pár podle mě nejskvělejších stihla přečíst víckrát a zapamatovat si pořádně tvýho zádumčivýho Shina, tvou rozkošně drsnou Hanabi, tvýho dokonale šukatelnýho Kankura, tvoji rozpustilou Tenten, neandrtálskýho Rona, zlíbatelnou klukovskou Ginny a další fůru neskonale skvělých postav, který určitě byly fajn i předtím v těch dílech, ze kterých jsou původně, ale tys jim dokázala dát život a jakousi "miovitost", díky který jsou zcela a naprosto uvěřitelný. Bude to znít divně, ale i takový ty tvoje minipříspěvky o tvým vlastním životě, jako že nenosíš žádný šperky a tvá máma že je na tebe tak nějak docela hrozná, nebo že se ráda cpeš brambůrkama, mě s tebou vždycky jakoby sbližovaly. (Plus jsi samozřejmě neuvěřitelně krásná.) Myslím, že skrz tvorbu poznáš člověka možná mnohem líp, než když se s ním vídáš a bavíš. Doufám teda, že tě znám, a musím říct, že tě fakt miluju, skrz tvoje postavy, skrz tvoje vyjadřování... teď píšu trochu imbecilně a z cesty, asi už bych měla tenhle komentář ukončit. :D Nemusíš ho samozřejmě ani zveřejňovat, prostě jen chci, abys věděla, co pro mě tvoje psaní znamenalo, a že na tebe myslím. Doufám, že se máš pěkně.

27 Vrána Vrána | 27. července 2016 v 21:08 | Reagovat

Kromě toho uvažuju dnem i nocí, co bys provedla s Ramsaym a Theonem, a už ta představa mě hřeje u srdce. (I když je možná vůbec nemáš ráda.)

28 paní archivová paní archivová | 22. září 2016 v 13:28 | Reagovat

Vránečko! Děkuju, že ses ozvala. A promiň, že mi tak trvalo, než jsem zprávu od tebe našla. Nějak babičkovatím a zapomínám, na co všechno internet je.

Úplně chápu, co myslíš tím, že už tě teď máloco fiktivního zaujme. Sama fanfikce skoro nečtu; pořád se jen vracím k těm několika povídkám, které jsem si zamilovala dřív. HP pro mě tak nějak uvadl (a je to samá Hermiona), fandom Naruta je zase vpravdě nedospělý, obhajuje sexismus a "krutou lásku" mužských protagonistů, má mezery i v samotné předloze, co se týče děje, a fanoušci se víc zajímají o shipping wars než o cokoliv jiného. (A je to samý Sasan.) Jsou tu samozřejmě i menší fandůmky, do kterých někdy zabrousím, ale vracím se vždycky s nepořízenou. V českých vodách se mi pak rybaří ještě hůř. Taky míváš pocit, že už se tě nikdy nic nedotkne jako to, cos četla, když ti bylo pod dvacet?

Mrzí mě, že jsem tě takhle smazáním obsahu blogu "okradla" o oblíbené povídky - věřím, že když tohle řekneš TY, tak to tak i myslíš. (Někdy mívám pocit, jako kdyby se s křížkem po funuse odevšud rojili moji největší fanoušci a hrozně litovali, že už si tu nemohou číst, přitom jsem jejich přezdívky nikdy předtím neviděla, nikdy jsem si s nimi v komentářích nepopovídala a nemůžu se tedy ubránit dojmu, že tu teď lamentují spíš z nudy.) Od tebe to beru vážně - a proto mě i vážně mrzí, že to s blogem dopadlo, jak to dopadlo, a že víckrát nenapíšu a neuveřejním nic, co by sis mohla znovu oblíbit. Byla jsi se mnou v podstatě od začátku, vždycky jsi mi pomáhala dostat se v psaní výš a zároveň věřit v to, co jsem zatím zvládla. Takových lidí se tu samozřejmě pár objevilo, jenže pár je slovo klíčové a málokdo vydržel až do konce.

Nevím, jestli tě zajímá nějaký update na to, jak teď žiju. :) Ale je to pořád jedno a to samé. Výskyt paní archivové divoké se stále uvádí kolem Pardubic, stále žere brambůrky na úkor pěkné pleti, stále bojuje se školou a stále píše do šuplíčku. Nejvíc o Shinovi. Něco v šuplíčku vzniká i nefandomového. Nejvíc poezie. Jestli sem ještě zavítáš a přečteš si tuhle odpověď, ráda bych věděla, jak se žije tobě. Tohle podčlánkové přátelství mi chybí, jen co je pravda.

Jo, a - Ramsayho a Theona nejde neshippovat. Prostě nejde. Abych ale uvedla věci na pravou míru, nejprve člověk musí zavřít obě oči všemu tomu násilí a supermasivnímu stockholmského syndromu, načež si do nich vyždímat citron a všechny ty obrazy mučidel vypálit. :D Naštěstí je to jenom fikce. Oproti mým mladším edgy rokům, kdy jsem si myslela, že znásilnění je naprosto normální ff prvek, mi taky v Thramsay povídkách vadí, když k sexu nedojde dobrovolně. (I to se ale stane vždycky až po zlomení Theona, takže je to nakonec znásilnění, nebo ne? Pomoc.)

29 Vrána Vrána | 23. září 2016 v 16:50 | Reagovat

Já čtu pár Potterovských povídek a taky knihy pořád dokola, kdykoliv se mně něco nedaří a potřebuju se vrátit do dětských let. Už je umím skoro nazpaměť slovo od slova, z čehož lze usuzovat, že jsem tak nějak v kelu docela často. :D Je to hrozná nuda číst to furt pryč - ale vzpomínám díky tomu na starý dobrý časy. Fandom Naruta mně k srdci nepřirostl, tys to psala takovým stylem, že jsem si to zamilovala, ale oni prostě píšou jinak a neba mě to, neba. Jinak se pomalinku prokousávám (většinou už podruhý) knihama Dostojevskýho. Jsou skvělý, ale ne zrovna na oddech. :D Jo a taky občas čtu takový ty detektivky z Norska, ale to jen když fakt nemám co dělat. Máš pravdu, čítávávala jsem mnohem víc a tisíckrát nadšenějc. Ani ty Hrůny nejsem schopná dočíst. Za nás toho bylo jakoby o moc míň, ale když už něco, tak to stálo za to. Teď je jen hromada blbostí.

No jako když se čumím na seroš (asi tak pomiliontý osmdesátý šestý), tak je mně z toho Ramsayho skoro fyzicky nevolno, i teď, když už vím, jak skončí. Dokonce se mně párkrát zdálo o nějakým tom stahování z kůže a podobných lahůdkách. (V tomhle jsou podle mě Hrůny až trochu za hranicí. Možná jsem přecitlivělá, možná jsem na to už moc stará, prostě mně to nedělá dobře.) A když jsem šestou sérii viděla poprvý, nadskakovala jsem nadšením, že Theoušek zdrhnul a odjel s Yaruškou pryč. Ale když dám to hrůnový prostředí jakoby úplně pryč... jenže bez toho hrůnovýho prostředí a bez toho rozvrtávání a uřezávání všeho možnýho a bez toho stockholmování by to prostě zas nebylo ono. Teda jako že by z toho nemohl vzniknout tak lákavý pavztah. Nebo jo? Otázka těchto stvoření je složitá.
(Btw nějak nemusím Tyriona. Je vůbec na světě někdo jinej, kdo nemusí Tyriona, nebo ho doopravdy všichni žerou? Je teda pravda, že se mně pořádně zprotivil až v týhle poslední sérii, předtím jsem k němu měla tak nějak neutrální vztah.)

Jo a tys v Pardubicích? Já tě furt v duchu řadila někam k Opavě, nevím z jakýho důvodu. Možná jsi tam byla na tý škole, ne? Každopádně já se vyskytuju okolo Hradce, v malé zahrádce, což je celkem blízko, takže kdybys měla dříve nebo později, po pár měsících nebo letech náladu se potkat nebo něco, tak můžeme. Prozatím velmi jásám nad tvou odpovědí a podčlánkové kamarádství mně velmi vyhovuje. :)
Jo, taky vesele brambůrkařím a zuřím nad školou. Už mám naštěstí před sebou jen rok, fakt mě to otravuje čím dál víc. Připadám si moc stará na to nechat se buzerovat a bejt v roli pokornýho studentíka, když zároveň už sama učím. Kromě toho jsem hrozně ráda, že už je trochu hnusnějc - vedra mě činila velice nerudnou a nervní. Asi se budu muset odstěhovat někam, kde je furt kosa. Podzimek mě inspiruje, tak taky občas něco píšu, leč bohužel jsou to hovadiny. Už jsem se smířila s tím, že spisovatelka ze mě nebude a je to jen tak mně pro radost. Takže shrnuto - mám se tak nějak vcelku dobře :)
Doufám, že sem zase brzo nakoukneš!

30 je to nefér je to nefér | 7. října 2016 v 15:11 | Reagovat

proč si to udělala? Já jsem tvůj blog ted navštívila poprvé a hrozně mě štve že nemám tu výsadu jako ostatní. Taky si chci něco přečíst ty ženo!

31 jo jo | 7. října 2016 v 15:14 | Reagovat

[1]:jo to máš pravdu je to pěkná potvora a jen at si to přečte. stejně to nezveřejní. je to pěkně nefér ty jedna kozo králičí.

32 Christmas miracle Christmas miracle | E-mail | 4. prosince 2016 v 19:30 | Reagovat

Ahoj, ja by som ťa chcela poprosiť, či by si mi nemohla poslať nejaké tvoje poviedky, lebo by som ich chcela  podarovať ako vianočný darček pre moju kamarátku, ktorá nerobí nič iné iba rozpráva o tvojich poviedkach a tiež sa  pri nich aj po prvýkrát rozplakala. Za odpoveď dopredu ďakujem.

33 Leanne Leanne | 8. prosince 2016 v 23:44 | Reagovat

Sama si nejsem jistá, jestli jsem sem vůbec kdy nějaký komentář napsala, ale nerada bych, abys mě zařadila do kategorie těch, co tu lamentují z nudy - spíš mám teď pocit dluhu a chtěla bych dohnat aspoň malinkatou část té zpětné vazby, i když ti teď nejspíš už k ničemu nebude.
Tvůj blog jsem objevila někdy v době prvních dílů Suburbie. Mám k literatuře řekla bych neutrální vztah, čtu ráda, ale málo a máloco mi utkví v paměti, častokrát si nemůžu vzpomenout ani na název knihy, nebo naopak si název pamatuju, ale děj jen matně. Některé knížky jsem četla dvakrát, pokud mi přišly opravdu zajímavé, ale žádnou víckrát. U tvé povídky už ani nevím, kolikrát to bylo. Pamatuju si všechno, pamatuju si postavy, odvykládala bych celý příběh, dokážu si přesně vybavit emoce, které ve mně vyvolávala. Nedokážu popsat jak, ale mám pocit, že mě nějak změnila, něco ve mně zanechala. Zkoušela jsem od tebe číst i něco dalšího, opět si bohužel nepamatuju názvy, ale nic mě neoslovilo tolik. Nevím, jestli ti tahle slova vůbec k něčemu budou, ale chtěla bych ti aspoň zpětně říct obrovské děkuju za to, že jsi mi (nám) dala tu možnost tvoje dílo číst.

34 Jass Jass | E-mail | 19. prosince 2016 v 13:35 | Reagovat

Tak jsem se definitivně zbláznila (jo, pořád sem lezu, jestli sis to náhodou nerozmyslela, i když vím, že je to naprosto marné...). Včera jsem náhodou objevila Sevin a následně Šarlotin blog, na tom by ještě nebylo nic divného. Ovšem co se dělo potom... Zjistila jsem, že některé jejich povídky jsi komentovala (před dávnými věky...) a za chvíli jsem zjistila, že povídky jen zběžně prolétávám a nejvíc se těším na tvůj komentář dole, je vidět, že abstinenční příznaky stále nevyprchaly...
Popravdě, ty a Aife jste mě naprosto zničily, po vašich dokonalých povídkách mi všechno ostatní přijde povrchní, přeslazené, nepravděpodobné... Chybí mi tvůj styl psaní, chybí mi tvůj Shino a Kiba, Shino a TenTen, Ron a Malfoy, tvoje Luna, Kankuro, Kankuro a ještě jednou Kankuro (ten si prostě zaslouží být zmíněn vícekrát, než jen jednou), tvoje Hanabi, Shikamaru, už jsem říkala, že mi chybí tvůj Shino? :) Asi bych měla přestat psát melancholické komentáře, které si dost možná ani nepřečteš (Ne, náhodou je dobře, že jsem to nepsala včera večer, to by bylo ještě depresivnější... Mimo jiné díky pokročilé noční hodině...).
Chybíš mi...

35 paní archivová paní archivová | 23. prosince 2016 v 13:08 | Reagovat

[29]: Někdy mě mrzí, že když jsem psala aktivně a ostatní blogy kolem mě upadaly a rušily se, neuměla jsem se tenkrát semknout s více autorkami. Stálo to tu na komunitě a ta se rozdrobila. Vždycky jsem chodila na tenhle blog (a na jejich) zpola za tvořením, zpola za přátelstvím, jenže jak mi ty kamarádky odcházely, už mi nešlo lehce navázat kontakt s dalšími, anebo ne tak hluboký, aby mě to tu dál udrželo a abych se o někoho zajímala, abych stále četla, podporovala tuhle scénu, byla podporovaná nazpátek. V tom je asi největší důvod, proč svoji "ff kariéru" beru za úplně mrtvou: samotnou mě už nic nemotivuje, nemám koho motivovat; povídky, které jsem na české ff scéně měla ráda, už jsou smazané, nebo je nikdy nikdo nedokončil; a jak ještě sem tam pročítám povídky na anglických archivech, vidím, že nové/vytrvalé autorky ztrácejí dech a ty staré odešly a nejde je už kontaktovat. Což znamená, že i když jdu a najdu nějakou (pro mě) novou povídku, je třeba už deset let dopsaná a není k ní komu víc co říct. Ty povídky, co jsou opravdu nové, tj. uveřejňované teď (za poslední cca dva roky), bývají malé, neambiciózní, nedokončené, nepodporované - a celkově bez dechu, jak říkám. Zmrtvěli jsme. Už nevznikají díla, která by sama o sobě vydala na knihou jak délkou, tak dějem; už se všechno řeklo.

Taky tou dobou, kdy jsem začala číst anglicky, jsem už HP tolik nežrala. Máme to tedy naopak - mně spíš utkvělo pár těch narutoidních, ke kterým se vracím. (Ono jich tam pár dobrých je. Pár. Třeba bych dala ruku do ohně za dvě ShinoTen autorky; obě píší vyspěle, s citem; akorát je toho málo.) K HP povídkám jsem se zkusila znovu přiblížit až teď - po takové době. (Trochu jsi mě k tomu pošťouchla, když jsem ti naposled odepisovala.) A některé jsou dobré. Jenže - opět - autoři už jsou pryč, už to nevzbuzuje takové napětí, je to jako vzít si další knížku, co sice zabaví, ale nic neznamená, slupnout ji na posezení, odložit, za chvíli zapomenout, o čem byla, protože už se člověka nedotkne. Nejdůležitější částí psaní a čtení byl vždycky kontakt mezi autorem a čtenářem, a ten se ztratil. Tím se ztratila radost číst, tím se ztratilo mínění o nových povídkách, knihách, seriálech. Není kdy se nadchnout a pro koho, jenom konzumujeme.

Říkáš správně, že jsme přesycení. V jednu dobu neměli čtenáři proč odpovídat, ozývat se - proč taky? Fandomy byly na vrcholu. Psalo se hodně a všude. Mohli jen zabrousit o dům dál a jiná stránka jim poskytla dalších pár hodin zábavy - a tak donekonečna. Ti autoři, které nechávali za sebou, mezitím bez odezvy upadávali. Vidíš v tom taky dominový efekt? Všeho vzniká pořád hodně, ne že ne, akorát to už nikdo neoceňuje a tvůrci vědí, že když do audience nacpou kus hovna, bude to mít stejný dopad, jako kdyby do nich vložili kousek duše (to nebyla narážka na Voldyho, fakt). Když čtenáři nepotřebují empatii a respekt k autorovi, autor je přestal mít taky. Hrozně mi to vadí. Hrozně mě to mrzí.

Jestli máš, Vránečko, nějaké oblíbené HP povídky, nejlépe delší, dodělané, bezSnapeové a bezHermionové, určitě mě na ně odkaž. Sice si teď sestavuju seznam četby ke státnicím, takže času na jinou než povinnou četbu je málo, ale i to je někdy třeba proložit! (No, vidíš na komentářích, jak jsem na tom s časem. I když napůl mi ty odpovědi tolik trvají taky proto, že je mi vždycky mrzko se sem vracet. Chvíli hezky, ale pak mrzko. Mimochodem, chtěla jsem ti poděkovat za to, žes odepsala - a žes odepsala tak rychle. Dodneška jsem tu odpověď nenašla. Nedivila bych se, kdybys už na mě hodila bobek. Jenom blbě filozofuju a ještě mi to trvá!)

"Hrůny", muhaha. Myslíš, že GRRM zažívá něco jako my, maličké ff autorky? Konec motivace, pocit, že ho čtenářstvo tlačí nebo nedoceňuje, že bylo líp, dokud se psalo v užší komunitě, zato s chutí, citem, PRO NĚKOHO? Teď se píše pro masy a je toho masa a... Uh. Vracím se zas k tomu, že jenom konzumujeme. Žereme toho spoustu, co nám nechutná, ale stejně žereme - a nepoděkujeme. Ale zpátky k Hrůnám. Opravdu čitelné jsou první tři díly. Ty ti doporučuju - na moji čest. :) Čtyřka a pětka, eh, ono kde jde z kopce předloha, seriál si nepomůže. (Tím se seriálu zastávat nechci. Měli příležitost to udělat lepší a epičtější, měli pro to lepší médium; a zkonili to.) (A Tyrion smrdí! Ok, ok, nemám ho nerada; rozhodně je přeceňovaný. Je to postava, která tě baví a se kterou soucítíš, jenže je správně ignorovat všecky jeho hnusný povahový rysy? Dělat, že mu slunce svítí ze zadku? Nope.)

Baví tě Dostojevskij? Věříš, že jsem nečetla nic kromě Zápisků z podsvětí? Ne že bych nechtěla. Jenom mě vždycky zastrašila tíha jeho děl. Přijde mi, že kdybych ho chtěla číst, musím si vyloženě vyhranit čas na depresi. :D "Tak, tady se budu trápit a trpět." Celkově mám Rusáčky ráda - a Japonce ovlivněné Ruskem 20. století - a a - a když mě víc neinspiruje a nebaví to, co tolik znám, zkouším se celkově tak nějak posunout k Asii, asijské literatuře. Sunu si to od Číny po Japonsko, Koreu, Vietnam i Indii... "Když mě to nechytne za srdce, aspoň se z toho něco nového naučím." Nevím, asi si nějak uměle navyšuju hodnotu čtenářského zážitku. No, stejně nade mnou teď visí ta státnicová četba, tzn. čtu jakožto student angličtiny jen "klasické" Anglány a Amíky; všecko je to bílá sexistická a rasistická lůza a já se nemůžu dočkat, až se mě u zkoušky zeptají, proč mám ten list plný aktivistek, feministek a menšin. :D Já vám dám Fitzgeralda, hajzlové.

Cítíš, jak se mi postupně zvedá nálada? Hrozně ráda se ti vylévám, ale přijdu si u toho sobecky a jako Grinch. Promiň, jestli je tenhle komentář nesrozumitelný.

Jinak sis Opavu zapamatovala správně, šla jsem tam na školu; nevyšlo to, stačil jeden semestr a bylo mi sebevražedně; pak to cestování a ubytování atd. - on ti nikdo neřekne, jak je to finančně náročný. Takže jsem nakonec v Pardubicích, protože i bydlím poblíž a protože když jsem se hlásila na školy poprvé, PCE mě přijaly hnedka, věděla jsem tudíž, že se tam snadno znova dostanu. Jestli jsi z (okolí) Hradce, to jsme vážně pěkně blízko. Co když se sejdeme a ty si o mně řekneš, že jsem úplná jitrnice?

(Ale mohly bychom. Co myslíš?)

36 paní archivová paní archivová | 23. prosince 2016 v 13:25 | Reagovat

[33]: Také si nejsem jistá, jestli jsme si spolu někdy pár slov v komentářích vyměnily - ale nejsem tu, abych někoho "prověřovala". Rozhodně jsem ti vděčná alespoň za tuhle odezvu. Znamená to hodně, i když si to nemůžu přečíst přímo pod článkem, zatepla. :) Suburbia, to byl případ sám pro sebe. Sice už jsem tehdy psala dlouho, ale v mnohém to byla moje prvotina. Doteď je to moje nejrozsáhlejší, nejprovázanější, nejexperimentálnější dílko. Uveřejňovala jsem ho také v jednom období po pauza a neuvěříš, jak živo mi bylo z toho, že někdo to čte, někdo se mnou něco cítí. Děkuji.

[34]: Chodit po cizích blozích, které bývaly aktivní a nejsou, jo, to je srdcebol. Pamatuju si jich spoustu, teď už zrušených nebo čtyři, šest, i víc let netktnutých, kde se tehdy vyjadřovali (umělecky i obecně) lidičky mně nejbližší, lidičky, co nebyli jenom pár písmen na monitoru. Taky si takové tour de blog občas udělám. :( A končívá to popravdě depkama, sem tam úsměvem, a otázkou: Co se stalo?

Chápu, o čem mluvíš. Jsou autorky, co mi chybí, ke kterých se plížím pročíst si komentáře, staré konverzace. Šarlot je mezi nimi, Anči, Sep, kterou si pamatuju už jedině po citu, protože je pryč hrozně let a člověk zapomíná. Promiň, že jsem taky jedna, které už to zpátky nejde - nechce se.

Určitě tě ale potěší, že Aife je stále aktivní a pořád míchá ve svém kotlíčku úžasné dobroty. :) A dílka se jí hromadí, jenjen je dokončit. (A jestli se ti líbil můj Kankuro, co teprve její Kankuro!)

37 paní archivová paní archivová | 23. prosince 2016 v 13:40 | Reagovat

[30]: "Výsada", "nefér", no, nevím úplně, co říct, snad jen že nejsem komodita. :) Nemusí tě mrzet, že je tohle mrtvý blog, pokud jsi tu stejně jen nově a náhodou. Stejně - promiň, jestli se tě to nějak dotklo.

[32]: Omlouvám se, ale to neudělám. Je mi líto, že to musím odmítnout, a vyřiď  prosím kamarádce, že jí děkuju za to, že si na mě někdy našla čas a místečko. Každopádně se tu kdysi udál jeden incident, který mě donutil si víc svoje povídky střežit. Tenkrát jsem ještě uveřejňovala, jenom jsem kvůli škole potřebovala pár měsíců oddech. V té době si jeden z mých "čtenářů" řekl, že bude sranda se mi nabourat do blogu a přečíst si předpřipravené články a snad si je i postahovat... a pak se tu ještě doznat v komentářích, že ví, na kdy je další článek předpřipravený. To mi tehdy ohromně zasáhlo do soukromí, zvlášť že to přišlo od někoho, koho jsem párkrát osobně potkala. Od té doby nechci, aby někdo měl moje povídky ve stažené verzi, ať ty, co tu kdysi visely, nebo ty, které jsem psala až po ukončení blogu. Běhá mi mráz i z toho, když sdílím nějaké nové odstavečky s Aife, a to jí věřím jako nikomu. Doteď zkrátka nevím, co ten "čtenář" s mými povídkami udělal, jestli je tehdy někomu poslal, jestli je stáhl a má je doteď někde k dispozici - nevím to. Ale ten despekt k autorovi, který se tu ukázal, mě od dobrovolného rozesílání povídek vyléčil. Ještě jednou se omlouvám... Veselé Vánoce.

38 sabu sabu | E-mail | 22. ledna 2017 v 0:57 | Reagovat

Předem svého komentáře předesílám, že jsem přesně ten strašný druh čtenáře, co téměř nikdy nekomentuje, a pak se najednou zjeví až když už je pozdě. Sobecky bych si samozřejmě ráda stěžovala, protože i já se jako spousta jiných tvých čtenářů cítím okradená - to, k čemu bych se ráda vracela, k tomu už se nikdy vrátit nemůžu; niterně se cítím stejně, jako když mi někdo nevrátil mou oblíbenou knihu, kterou je dnes téměř nemožné sehnat, ale trucovitě si stoupnout do rohu a fňukat je tak snadné.

Nemůžu ani říct, že ti rozumím, snad ale především proto, že jsem se nikdy neocitla ve tvé kůži - není nikdy snadné obout si cizí boty a projít si v nich sedm mil, obzvlášť pak tehdy, pokud člověka poznáváš pouze skrz jeho osobní výpověď; mezi tvorbou veřejnou a deníkem zas takový rozdíl není, vidíš člověka pouze v tom, co se rozhodl napsat a vyslovit a v ničem jiném, je to tolik, ale zároveň to nemusí být vůbec nic.

Ač bez hlubšího porozumění, tvoji volbu respektuji. Vím, že to nic nemusí a pravděpodobně ani nebude znamenat; já tě znám pouze skrz několik tisíc slov složených do skvělých vět; ty budeš znát mě pouze skrz tenhle komentář, ze kterého lze nejvíc ze všeho vyčíst má přilnavost ke středníkům a odpor k jakékoliv ostatní interpunkci. Kdyby pro tebe ale náhodou názor takto cizího člověka něco znamenal, z celé své podstaty respektuji, že tvá tvorba je především tvoje. Přes všechny nářky čtenářů včetně mě, přes veškeré pokusy nenechavců, plané prosby a jiné, tvá tvorba je tvá, a jakkoliv s ní naložíš je tvé rozhodnutí a tvá zodpovědnost. Doufám, že jsi situaci rozřešila ke své spokojenosti, a že se ti lépe dýchá.

To co udělat musím, je poděkovat ti. Je tolik dobrých fanfikcí, a takový nespočet těch špatných, ale tvé povídky měly vždy svůj jasný názor na postavy - jasný, přitom ne arogantní, nikdy ne bez možnosti existence jiného výkladu - nepopiratelný odér reality, který ale nikdy neznamenal nesmiřitelný nihilismus, a pokud snad ano, tak vždy s dávkou určité laskavosti. Nedovedu lépe a přesněji popsat, co pro mě znamenaly a jak jsem je chápala, proto už radši dál psát nebudu.

Děkuji za ně, a hodně štěstí do dalších příběhů.

sabu.

39 paní archivová paní archivová | 18. února 2017 v 18:12 | Reagovat

I zpětně se ráda dozvídám, že přece jen bylo víc lidí, kterým tu povídky něco daly, než se v posledních měsících (až roce, dvou) ukazovalo. Sama nevím, jak bych svoji situaci vysvětlila někomu, kdo považuje to rozhodnutí za přehnané, sobecké, nepochopitelné atd. Jediná analogie, která mě napadá, je, že bych se jako čtenář nevracela k někomu, kdo své povídky nikdy nedopíše, případně je konstantně v půlce maže, přepisuje, znovu maže a nakonec opouští, takže se nikdy nedozvím konec a přestanu k tomu člověku chodit. Cítila bych se jako čtenář ošizená. Takhle - s ubývající odezvou, přestože počítadlo mluvilo jinak - jsem se cítila ošizená jako autor. (To drama!)

Ale řeším stále to stejné. Chtěla jsem ti hlavně poděkovat - díky. Zdravím tebe i tvé středníky. :)

40 Hel Hel | 27. února 2017 v 20:06 | Reagovat

Ahoj paní archivová,
možná Ti mé jméno něco říká skrz komentáře které jsem psávala pod povídky a možná taky ne, nebyla jsem totiž rozhodně jediná. Jsem na sebe lehce naštvána, že komentář píši až teď, blog už mi totiž hlásí svůj konec pěknou řádku měsíců.

Přesně si pamatuji na den, kdy mi to kamarádka řekla, zrovna jsem se vrátila z tábora a nestihla jsem to tu ani zkontrolovat a už mi to volala. BYLA JSEM NAŠTVANÁ! Hodně, hodně, hodně a pak nešťastná, a zklamaná a smutná. Postupně jsem četla přibývající komentáře pod Tvůj konečný příspěvek a asi pochopila. I když mi chybí Tvůj Shino a Kiba a povídka Suburbia, za kterou bych Ti chtěla moc a moc poděkovat:

Suburibiu jsem poprvé četla v době, kdy jsem byla zamilovaná do muže, který je o osm let starší a příběh Shina a Kiby se našemu v některých ohledech podobal (gangsteři samozřejmě nejsme :D). Suburbia se stala mým věrným společníkem a myslím, že stále dokážu zhruba vyjmenovat, co se v které kapitole stalo. Četla jsem jí několikrát, zejména kapitolu 62, ze které jsem uměla citovat celé pasáže :) S mým "Shinem", který je Tvému suburbijnímu Shinovi strašně moc podobný, jsme spolu už déle jak rok a Suburbiu jsem mu již několikrát odvyprávěla (je mi ho trochu líto, protože moje povídání o ní snáší tak jednou do měsíce :) )

Takže děkuji za Suburbiu - dala mi to, co jsem v době, kdy jsem jí četla nejvíce potřebovala - naději a něco nad čím jsem si mohla poplakat :) sdílet s Kibou podobný osud bylo báječné.

Paní archivová, jsi mým velkým vzorem a tímto příspěvkem jsem se konečně srovnala s tím, že tu nebudeš, je to sobecké - vím to, ale moc mi Tvůj blog chybí.

41 Mirek Mirek | 7. března 2017 v 16:43 | Reagovat

Je slabou útěchou, že se občas na tvých stránkách objeví něco nového, i když je to jen diskuze, žádný nový příběh. Už jsem se asi ptal, ale  znovu : nechceš své skvělé povídky vydat knižně?
V komentáři se zmiňuješ o autorce Aife - kde ji najdu?  Když ji doporučuješ, tak asi bude dobrá....

42 Hentai no Kame Hentai no Kame | Web | 26. března 2017 v 13:56 | Reagovat

Zablúdila som sem z čistej nostalgie. Úprimne? Ešte stále nesúhlasím s tým, čo si urobila, ale chápem dôvod. Držím ti palce v živote a my ostatní môžeme len snívať a spomínať. Pre mňa si bola najlepšia pisateľka Shino x Kiba na svete. Ďakujem.

43 Jana Jana | 25. dubna 2017 v 14:15 | Reagovat

Zdravím paní archivová a moc děkuji za krásné chvíle, které jsem prožila při čtení Tvých povídek. Bohužel jsem taky jedna z těch čtenářek, které málokdy komentují. Přesto si každého dobrého autora nesmírně vážím.
Je mi moc líto, že už si od Tebe nic nepřečtu, ale to je Tvoje svobodné rozhodnutí... Dělat něco, co už Ti nepřináší žádné potěšení, je ztráta času, který jistě využiješ lépe.
Před pár lety jsem vyměnila notebook i telefon a ztratila odkazy na oblíbené stránky a taky neměla tolik času číst. Když jsem si Tvoje povídky chtěla po čase připomenout, musela jsem opravdu hluboko lovit v paměti... A když se podařilo, tak už mám smůlu...
Přeji Ti hodně štěstí a úspěchů v reálném životě a budu doufat, že se nám jako autor někdy vrátíš

44 paní archivová paní archivová | 20. května 2017 v 11:47 | Reagovat

[40]: Tvoje jméno je lehké k zapamatování. :) Omlouvám se - a děkuju ti, žes psala komentáře tehdy a že ses rozhodla tu jeden zanechat ještě teď. (Asi to dá odvahu, když jsou tu komentáře poprvé v historii omezené a když se sem dokopu jednou za uherák, abych odpověděla.)

Víš, jak jsem si dala od povídek odstup, zapomněla jsem myslet na to, že někdo má opravdu třeba jednu oblíbenou, která na něj měla určitý dopad a kterou četl v období, kdy byl jeho život právě v takovém bodě. (Sama takových pár vybraných povídek od oblíbených autorů mám, ale oni mě podvedli ještě víc, protože je ani nedokončili. :D) Kdybych Suburbii psala teď, byla by jiná a určitě by i jinak působila. Když jsem měnila notebooky a přetahovala si povídky do nového, dokonce jsem tam dělala nějaké stylistické úpravy a už jenom to zkrouhlo Suburbii o několik stránek. A to jsem jenom upravovala kostrbaté větné konstrukce atd. Kdybych to psala teď, možná by ze Shina byla žena. Ne protože bych nechtěla psát slash, ale protože by mi vztah starší ženy a cucáčka dal hodně prostoru k rozebírání něčeho, co jsem ještě nepsala. Ale každopádně. :D Jsem ráda, že ses ozvala, a děkuju ti. Tobě a tvému Shinovi přeju, aby ani jeden z vás neskončil v kriminále a nebyl od toho druhého několik roků odloučený!

[41]: Aife najdeš tady http://aifsaath.blog.cz/ Je někdy jako šneček, ale u ní stojí za to si počkat! A mám dojem, že ji najdeš i na ff netu, kde vydává kapitoly anglicky, ale nejsem si jistá, jestli pod stejnou přezdívkou.

Jinak - vydat svoje povídky, to by dalo zabrat. Ty, co jsou už napsané, byly do poslední někdy uveřejněné na blogu, tudíž by asi nebylo úplně legální je vydat, i kdybych upravila jména a podobně. Nejsem si jistá, jak je to s vlastnictvím uveřejněného intelektuálního majetku. A vydat něco ryze svého, to bych to teprve potřebovala dopsat. :)

[42]: Na světě ne, to jen v ČR jsem byla jediná. :D Jestli ti nevadí anglické povídky, určitě bych ti nějaké Shino/Kiba doporučila. Je jich sice jako šafránu, ale zato bývají vážně pěkné a promyšlené.

[43]: Také zdravím. :) A děkuju ti za zprávu. Jelikož jsem sama teď spíš čtenář, chápu, jak to může zaskočit a otrávit, když někdo svoje povídky opustí nebo stáhne, zvlášť když na ně po delší době dostaneš chuťovku - a ono nic. Na druhou stranu si pak vždycky vybavím ten pocit, co jsem měla jako autor, a hned se cítím o něco méně provinile.

A teď tak nějak obecně. Pořád mě mrzí, že jsem nedokončila jednu flintwood povídku, kterou jsem začala uveřejňovat (a kterou teď pracně větu za větou dokončuju), a taky poslední část trilogie Černobílého světa (kterou stejně nikdo nečetl a které jsem se netkla už roky :D). Kdybych někdy dokončila tu první, nevím, co bych s ní dělala. Nic z HP není lehce přetažitelné do reálného světa, takže by se nehodila nikam jinam než na blog.

A co se týče rozepsaných povídek, které jsem nezačala uveřejňovat, jsou všechny z Naruta, takže by se s nimi dalo dělat víc z hlediska "převoditelnosti" do reálného světa. U jedné zvažuju, že ji rozepíšu jako obyčejné fantasy. Jenže co pak, protože na blog bych to "děťátko" nedala, jenže kdo si v ČR vážně koupí začínající ex-fanfiction autorku? :D Fuuu.

45 Vrána Vrána | 7. června 2017 v 19:55 | Reagovat

Jáááá to budu číst! Jááááááá si to koupím!!!!!

46 paní archivová paní archivová | E-mail | 12. června 2017 v 23:25 | Reagovat

Vránečko, začala jsem ze sebe tedy potit něco svého. Podrž se, už jsou toho celé dvě stránky. :D Kam se poděly ty doby, kdy pět stránek za den byl denní chléb? Takže za šestnáct let, až to s bídou dopíšu, budu čekat v knihkupectví u regálu a kontrolovat, jestli si tu knihu opravdu koupíš. :D

47 Augusta Augusta | 18. června 2017 v 22:18 | Reagovat

Milá paní archivová, pokud někdy v potu tváře vyprodukuješ svou knihu, rozhodně také budu stát v knihkupectví a mávat příslušnou bankovkou (jestli zrovna nebudu švorc). Myslím, že máš talent a ten by se, pokud možno, neměl nechat zahálet.

Asi ti má přezdívka nic neřekne, jelikož jsem se řadila k té mrzké a špinavé většině nekomentujících čtenářů, ale věz, že jsem tě sledovala dlouho, a netrpělivě čekala na každou další povídku. Tvá tvorba byla vždy prodchnuta zvláštní, reálnou atmosférou. Vše bylo snadnou uvěřitelné a postavy dýchaly a žily, byly lidské, nikoli strnulé a dvojrozměrné. Přečetla jsem od tebe prakticky vše, dokonce i toho Naruta, z jehož fandomu jsem už smutně dávno vyrostla. A, můjbože, Suburbia byl vážně majstrštyk - Shina v tvém podání nešlo nemilovat. Dokonce jsem zabrousila do femslashe, který jsem nikdy nijak nevyhledávala. Tuším, že povídka Bellatrix/Lily mě chytla za srdce.

Já jsem se vždy tak nějak pohybovala jen ve fandomu HP, nic jiného mi nepřirostlo k srdci. Naštěstí už jsem schopna číst anglicky, což před těmi lety nějak nehrozilo. Samozřejmě povídky psané česky mají úplně jiné vyznění a pochází z nich jiný požitek. Tím jen chci říct, že kdyby ses někdy rozhodla zveřejnit staré kousky, nebyla bych proti... Já vím, musela jsem to zkusit :D

48 Vrána Vrána | 29. června 2017 v 7:58 | Reagovat

Radši se půjdu postavit do fronty už teď, kdyby to náhodou bylo brzo!
Je super, že píšeš, milovaná paní archivová.

49 paní archivová paní archivová | 15. července 2017 v 15:16 | Reagovat

[47]: Vždycky, když mi tu někdo nový napíše, že tu celou dobu pobýval, četl, tak trochu s námi všechno "sdílel", je mi z toho smutno. Čtenáři jsou jeden z důvodů, proč člověk píše. Když píšu pro sebe, mám větší pocit zadostiučinění, víc vím, že se vyjívím směrem, kterým chci sama, ale předtím jsem to tak ještě neměla; cítila jsem odměnu z odezvy. Aspoň že teď si můžu s některými z vás popovídat. Na jednu stranu mě pak mrzí, že jsem blog "zrušila", na druhou stranu mi to pokaždé připomene, proč - a proč už taky nikdy nic takhle nezveřejnit. Začalo by to nanovo. Najednou by všichni zase mlčeli.

Jsem ráda, že sis sem našla cestičku a že před pár roky sis tu našla cestičku třeba zrovna k Narutovi. Taky mě do něj dlouho tlačili. :) Ona předloha ani nemusí být kdovíjaká (na Narutovi bych našla takových much!!!), ale když ti někdo začne vyprávět o povídkách a postavách, hned se do každého fandomu snáz ponoří. Děkuju.

[48]: Už mám ty stránky čtyři. :D Zato dělám rozsáhlý research, zápletky se mi kupí a dokument s postavami/rody/detaily jen kvete. Jo, ta deset let, třeba...

50 Hentai no Kame Hentai no Kame | 9. srpna 2017 v 19:48 | Reagovat

Fíha, oni sa niečo aj deje! Rozhodne si na teba počkám, keď som asi 3\4 roka čakala na 13 děsivých těstovin od Mareka Veverku XD
Neboj sa písať a neboj sa ani minulosti. Niektorí z nás nikdy nebudú schopní napísať ani jednoduchý krátky príbeh. Vypiplaj si ten svoj do dokonalosti a krásy, sprav ho tak, ako chceš ty.

51 paní archivová paní archivová | 16. srpna 2017 v 13:20 | Reagovat

[50]: Tak přesně tohle jsem dnes potřebovala slyšet. :) A ráda tě tu opět vidím! Děkuju ti za podporu; myslím, že do konce prázdnin hnu alespoň se základy.

52 Yunori Yunori | E-mail | 10. září 2017 v 0:55 | Reagovat

zdravím :)
Odkedy som čítala pred rokmi tvoju poviedku Nikdo tak si na ňu v pravidelných intervaloch spomeniem a myslím na ňu, bol to naozaj kus dobre odvedenej umeleckej práce, ktorý na mňa prehovoril tak, ako ešte žiadna iná poviedka ani literárne dielo. A rovnako aj na tvoju poéziu rada spomínam. Nehovorím, že bola dokonalá, ale vždy vo mne vedela vyvolať strašne silné emócie. Niekedy sem prídem úplne automaticky a až potom si spomeniem, že už to tu nenájdem... Mala si v tvorbe veľa krásnych vecí ktoré mi zmenili život, a na českej scéne ff autorov si sa rokmi vypracovala na najlepšiu autorku. A niektoré večery ako tieto je mi naozaj clivo za tvojím umením.
To je všetko čo som týmto komentárom chcela povedať. :) maj sa krásne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.